Den třetí

Saltusio - Merano - Passo dello Stelvio - Passo dello Gavia - Passo dello Tonale - Passo Campo Carlo Magno - Riva del Garda - Torri del Benaco - cca.330 km

Sobota 3.7.2010 - Pro mě den s velkým D. Všechny tyto názvy jsem už znal z map a obrázků, ale být tam je něco zcela jiného. Po noční bouřce jsme museli osušit některé navlhlé části naší dočasné ubytovny a až půl desáté vyrážíme. Přes Merano ke Stelviu. První zastávku ve vesničce Oris využíváme k doplnění Benzínu a utvrzujeme se, že ten je zde o dost dražší nejen proti Rakousku, ale dokonce i proti devadesátpětce u nás doma. Velitelka si dala kávičku a jdeme na to. Na začátku stoupání je to super, pak lepší a ještě lepší.Ubývají stromy a veškerá zeleň, čímž se zlepšuje výhled a utichají poznámky, na rovinách často se ozývající ze zadního sedadla. Klid a pohoda. Zatáčka za zatáčkou, levá střídá pravou, pravá střídá levou. Bohužel je sobota, čemuž jsem se chtěl původně vyhnout a na čilém provozu je to znát. Je pořeba se otáčet ( kvůli tomu, abych viděl dopředu ) a dávat si pozor na motocykly a auta v protisměru, jejichž míjení přímo ve více jak 180° zatáčkách bývá chvílemi problematické. Asi v polovině stoupání objevuji krásné místo pro zastavení a vytvoření několika fotografií. Slézáme z motorky a jdu udělat její foto s krásným horským pozadím.

No a jak jsem ji vyfotil a kosuek popošel, ozval se rachot a milá motka se neznámo jak a proč odporoučela k zemi. Tímto bych chtěl ještě poděkovat zprostředkovateli Liborovi Driverovi a šikovným výrobcům z Rychnova n/K za padáky, které se nadmíru osvědčily. Vzniklá škoda se dá shrnout takto - lehce odřený kufr, prasklá krytka blinkru, která za pomoci izolačky drží doteď, lehce opravitelně odřený padací rám a můj skoroinkfart.

Poté jsme již bez problémů a stále v zatáčkovém opojení dorazili do nejvyššího místa Stelvia. Bylo to tu jako na jarmarku, ale pocit fantastický. 2.760 m n.m. Cesta vede dále na Bormio, kde odbočujeme na Passo Gavia.

Prakticky totožné zatáčky, stoupání, klesání, nádherný výhled, ale..... podstatně užšší silnice v daleko horším stavu a minimální provoz. Pro TDM cesta jako stvořená.

V Ponte di Legno vjíždíme na hlavní silnici SS42, projíždíme Passo dello Tonale. Opět úžasné zatáčky, tentokrát spíše sportovního typu, ale bohužel v dosti silném provozu. V městečku Dimaro odbočujeme na Madonnu di Campiglio a Tione di Trento. Projíždíme Passo Campo Carlo Magno - nádhera -  a směřujeme k Riva del Gardě a po jejím východním pobřeží do Torri del Benaco, kde již za šera končíme dnešní cestu v kempu San Remo. Kemp, popravdě řečeno, nic moc. 24€ sice není tak strašných, ale teplá voda jen od 23 do 7 hodin, jinak za příplatek, hajzlíky nic moc a do nějaké restauračky na jídlo je to pěšky sakra daleko. 

Po dnešních 330 km si připadám, jako kdybych skládal vagón uhlí. Sprcha, večeře zakoupená během cesty v Liedlu, procházka, posledních dvacet minut čtvrtfinále MS ve fotbale, radost španělských návštěvníků kempu z postupu, zmrzlina a alou na kutě.

Zážitek dne - na Stelviu se uprostřed tunelu porouchal miniautobus, čímž znemožnil průjezd aut v obou směrech. Motky kolem tak tak projely, ale auta tam asi stojí dodnes, jelikož couvnout nebylo kam.