Den čtvrtý

Nádherně odpočinutí jsme se probudili do slunečného dne. V dnešním plánu byla návštěva hlavního města, rodiště Napoleona Bonaparteho. Ajaccio a poté ohlednutí za dávnou minulostí v prehistirickém údolí Filitosa.

Vyrážíme chvíli po osmé hodině, tedy v době, kdy se na pobřeží začíná již na můj vkus značně oteplovat. Výhodou ježdění po tomto ostrově je v tom, že ať jedete skrz ostrov kamkoliv, vždy musíte překonat horský masív Korsických Alp, takže dělat si starosti s vysokou teplotou není na místě. Choulostivější jedinci jistě ocení i tričko navíc. Tedy, alespoň v tomto období.

V Alerii dáváme sbohem pobřeží a míříme nádhernou přírodou k vesničce Venaco. Odtud se již řídíme směrovými značkami s označením hlavního města. 

V samotném Ajacciu míříme do centra a projíždíne několik kruhových objezdů, ze kterých jsem popravdě řečeno, trochu mimo. Najíždění, blikání i vyjíždění se vymyká veškerým mým zkušenostem a zjištění, že stejný odbočovací úkon udělá pět řidičů pěti způsoby, mě udržuje ve střehu. Na jednom z dvouproudých kruhových objezdů jsem byl přinucen vyjet o odbočku dřív, než jsem plánoval, jelikož řidič vedle mě v levém pruhu bez jakýchkoliv skrupulí, natož s blinkrem, vyrazil výjezdem vpravo a jelikož jsem neblikal také, měl zřejmě za to, že jedeme stejným směrem.

Pravidla kruhového objezdu jsem vygůglil večer a už jsou mi jasná. Nejsou totiž žádná. Vše mi vysvětlila věta : Vypadá to, že pravidla tu učí několik autoškol, které spolu nemluví.

Hlavní je, že jsme v pořádku dorazili až k soše císaře Napoleona. Být to u nás, zajisté by ho holubi používali jako toaletu, ne však na Korsice. Tady na to mají racky.

Nedaleko od této sochy jsme objevili malou a útulnou rybí restauraci, kde jsme ochutnali nějaké místní speciality. Lososa umí opravdu dobře.

V Napoleonově muzeu však drží siestu a tak návštěvu Ajaccia ukončujeme krátkou procházkou, takovou, co motorkářské boty dovolí.

Od moře se začínají blížit nějaké mraky a tak se dáváme na ústup. Nabíráme směr Filitosa. Silnice se místy mění spíš jen v cesty, což ale neubírá nic ze zážitku z jízdy. pro mě spíš naopak. Klikaté cestičky nahoru a dolů je balzám a odměna za "vymyšlení" této dovolené.

Do Filitosy ale již přijíždíme za mírného deště, který se po chvíli mění v celkem slušný ceďák. navlékáme nepromoky a jdeme shlédnout kamenné monolitické sochy, stojící zde údajně již 4.000 let.

Bohužel jsme to neprošli celé, jelikož déšť nabral na obrátkách a tak jsme i s osazenstvem pardubického autobusu vzali do zaječích. Čekání na zlepšení počasí vyplňujeme zmrzlinovým pohárem v místním bistru. No nic, nepromoky a jedeme dál. Počasí se po zhruba 20 kilometrch umoudřuje, tak si můžeme užívat cesty. Ale jen do chvíle, kdy mi palivoměr ukázal, nebo spíš, když jsem si toho všimnul, že máme benzín na 40 km. Já vůl ! A navigace ukazuje nejbližší benzinku 50 km. Nasazuji hodně kochací tempo a pokračujeme podle plánu. Naštěstí je trasa namířená z kopců dolů, takže nechávám motor jen lehce bublat. Je tu ale hezky. Všímám si i věcí, které bych při normálním tempu těžko registroval. :-)

Solenzara je tady a s ní benzínová záchrana. Teď honem do nějakého marketu, v plánu je večeře na terase. Je 19:30, pohoda. Prdlajs, tady se zavírá v sedm. Údajně má jeden obchod při cestě do osmi, tak to jdeme zkusit. To co jsem při jízdě z kopce na benzínu ušetřil, to tam teď hrnu pod tlakem. Hlad je sviňa.

Náhle do mě moje spolujezdkyně buší - stůj, to je ono. Koukám jako blázen, prodejna elektro a ona tu chce kupovat rohlíky ? No, vyklubal se z toho obchod E.LECLERC a opravdu tam ty rohlíky měli. Sakra, zase měla pravdu. Čas 19:55.

No a teď už jen pár kiláčků do chatičky a těšit se na zítra.