Sicílie 2021
Smutný, necestovatelský rok 2020 je za námi, ale ani ten letošní 21 nevěstí nic dobrého. Uzavřené hranice, ale snad .....
S kamarádem Petrem kujeme pikle a doufáme, že si zopakujeme výlet na Korsiku z před dvěma lety. Slovo dalo slovo a domluvili jsme termín. Září.
S nákupem lodních lístků nespěcháme, přeci jenom, co když to zase všechno zavřou. Plánovaný odjezd trajektu je úterý, 21.9.
15.září jdu na to. Sedím u počítače, lístky na monitoru vypadají skvěle. Před posledním kliknutím jen tak pro jistotu juknu na předpověď počasí. Ouha ...... Korzika hlásí na celý týden vodu. Sedím snad rok a půl doma jenom proto, aby mi pár dní volna propršelo ? Mě nedostanou. Sardínie bude určitě taky super. Au, zase mraky a voda. Tak to je už vážné. Konzultace s Jihlavou. Víc hlav víc ví. No tak co zkusit Sicílii. Předpověď ? Slunečno, nádherno. To je jiný kafe.
Za 10 minut jsou lístky vytisknuté. Odjezd je o den dřív, super.
V sobotu nakládám motorky do dodávky, dobaluju věci a v neděli před obědem vyrážím pro Petra do Jihlavy. Ten vzhledem k probdělé sobotní noci není zrovna ve formě, ale cizí svatba se oslavit musí. Trasa vede do Taxenbachu, do penzionu Kitzloch, kde jsem s panem majitelem dohodnul nocleh. Michale díky, jako vždy super.
Přijíždíme tam za tmy, v totální počasové hnusotě. No tak jen večeře, chvíli pokecat a alou na kutě.
Ráno v osm hodin s tříhodinovou časovou rezervou vyrážíme směr Livorno.
Cesta byla úměrná cestování v dodávce. Dálnice - nuda, nuda - dálnice. Na rakousko-italském přechodu si nás odstavili bokem taliánští financové. Tvářili se nepřístupně, ale jen do chvíle, než jsme jim otevřeli boční dveře dodávky. Dvě Multistrady je dostaly a s úsměvem a bez další kontroly nás propustili.
Dálnice se místy trochu přicpala, hodina z našeho foršusu je pryč, ale i tak je rezerva dostačující. Florencie, konec dálnice. Mýtnice neuvěřitelných 60 minut. Další hodina z náskoku je řiti.
Ještěže jsem byl hlava mazaná a zajistil jsem parkování na parkovišti u letiště v Pise. Potvrzení mám v kapse. Jenomže po příjezdu je parkoviště sice plné aut, ale zamknuté a bez obsluhy. Na vratech dvě telefonní čísla, ovšem obě nedostupná. Další půlhodina ztracená.
Ženu auto do Livorna a Petr hledá v telefonu možnosti parkování. Naštěstí nachází parkingplatz nedaleko přístavu, do kterého jsme po vyndání motorek a převléknutí bez problémů trefili, jenomže lodní společnost jezdící na Sicílii tento port nepoužívá a madam z ochranky nám ukazuje, že musíme dál. Prodírání ucpaným Livornem bylo fakt skvělé a chvíli nám trvalo, než jsme zjistili, že to není ten správný směr. Tak zpět k neochotné babizně u závory do přístavu. Docela se mi z jejího přístupu zvedá tlak. Naštěstí ji Petr podstrčil telefon a ona mu na mapě udělala prstem tečku. Tak a máme na desetikilometrový přesun 15 minut. Stíháme to tak, tak. Naloďujeme se jako poslední za vydatného povzbuzování dalších českých motorkářů, cestujících tím samým směrem. Ještě nemáme motorky pořádně postavený a už se zavírají vrata trajektu. Sláva, klaplo to.





