Den čtvrtý na Sicílii

Super noc. Hadi, ani ještěři nás nesežrali a tak před osmou hodinou spěcháme ke snídani. Odměnou za rychlý krok je nám výborný, sladký croasan. To Petr jen kvituje. Pro něj příjemná změna. Již třicet let neměl v puse nic jiného, než maso. Ale už se těší se na svačinu :-) 
Včera jsme dohodli, že cílem dnešní cesty bude Etna. Je tak na okouknutí, hlavní návštěvu s výstupem na vrchol plánujeme až o týden později. a tak míříme směr Zona, poté Catenanuova, Santa Maria di Licodia a jsme v podhůří sicilského ohnivého vulkánu. Cesta na turistický cíl Etny vede po cestě, na Sicílii až neuvěřitelnou. Śiroká silnice bez výmolů nám připadá jako zdejší zázrak. Jenomže na vršku nás čekají mraka lidí a stupidních stánků. Taková obdoba Matějské pouti. Opravdu nic pro mě.
Dovídáme se, že Etna čmoudíkuje a tak výstup na vrchol je zapovězen turistům nejenom dnešním, nýbrž i těm, kteří toto místo navštíví i v minimálně následujících pěti dnech.
Vypadá to, že Etnu asi během dovolené nezdoláme a tak na místě řešíme náhradní program. A našli jsme. Nabídka čtyřkolek s cestou po lávových polích nám přišla jako adekvátní náhrada zmařené cesty na vrchol chrlícího vulkánu.
Ruce, nohy, Google překladač, podpis papíru o kterém nevíme co obsahuje, 20 minut čekání a vyrážíme. Super.
Jenomže i s blondýnami, proti kterým běžně nic nemám, ale které na motorovém vozidle seděly nejspíš poprvé v životě. To obnáší pro průvodce potěšení v podobě sesednutí v každé zatáčce a u každého výmolu s povinností vysmátým slečnám pomoci s problémem a pro nás co chvíli nekonečné čekání. Bože, proč ???
Ale abych nebyl jen negativní, viděli jsme spoustu přírodních zajímavostí, které ze silnice nespatříte.
Poklidným návratovým tempem se vracíme zpět, jenomže v klesajících stupních a padající mlze. Dalším naším cílem je městečko Ballo. Cesta z Etny jižní stranou při 5°C, viditelnosti 0 a lávovým prachem pod koly motorky je fakt prima zážitek. Jenomže, když máte pomocníka TomTom, není se čeho bát. Povel "Nyní odboč doleva" neznamená nyní odboč doleva, ale teď připrav se na problém. Po kilometru zastavujeme po motory zaboření v Etním popelu a s výhledem kamsi, kde kdysi mohla vést cesta o které psal Homér. Nevzdáváme se, jedeme tam, kam nás ten vůl Tom vede. Kilometr motokrosového klesání hlemýždím tempem propocení zvláme, ale zde cesta opravdu končí. Půl hodiny otáčení motorek je odměnou za uposlechnutí instrukcí holandského navigačního systému.
A cesta zpět k asfaltovému povrchu by byl dobrý námět na díl Bakalářů. Nicméně, bez pádu a jiné ujmy dorážíme do restauračky Orchidea v Ballo, předkládáme zelené pasy, hodspodský mezi nás a další návštěvníky restaurace umístňuje stůl, abychom vyhověli liteře zákona a objednáváme jídlo. Mimochodem, moc dobré.
Mezi předkrmem, polévkou, hlavním jídlem, desertem a kávou sledujeme i aktuální počasí. Bída.
Z tohoto důvodu volíme ne zrovna atraktivní, ale zato praktickou trasu zpět do pensionu, vedoucí z větší části po dálnici. Ale i ty tu mívají místy rychlostní omezení.
Nevím jestli místní Carabiniery někdo na zákazu předjíždění a omezené rychlosti na 80 km/h předjel tampem o 100 km vyšším, ale nám se to povedlo. Kupodivu bez následků :-).
Po příjezdu do Villy Geracenás majitel pohostil těstovinami s mořskými potvorami z vlasních zásob. Večeře gratis, pivčo dobrý, "pokec" s majitelem, ktarý nás upozornil na restauraci Padré, o které bude ještě řeč, plán na další den a dobrou noc.