Den třetí na Sicílii

Noc byla úžasná. Ne ale kvůli přítomnosti mého kolegy, ale naopak díky nepřítomnosti sicilského nočního hmyzu. Vstáváme odpočatí a těšíme se na další den v sedlech našich motocyklů. Po nákupu zbytků pečiva v místním campingovém obchodu si dáváme k snídani polévku a konzervu masa z Petrovy domácí výrobny. Není mi dodnes jasné, kam to všechno jídlo naložil, jelikož nám i po návratu zbývala menáž na další dva týdny. 
Zabaleno je během chvíle a pár minut po deváté opouštíme náš první sicilský kemp. Nutno podotknout, že za pochvalných gestikulací domorodců i italských návštěvníků, jejichž pohledům naše Multistrady neunikly.
V plánu máme návštěvu bílých skal a pláží Lido Rossello v městečku Capo Rosselo. Začínáme si vybírat cesty nevalných kvalit a tak se k cíli přibližujeme zdlouhavěji a dlouhými oklikami. Pomalu ale přicházíme tomuto způsobu cestování na chuť. A asi právě dnes jsme začali vnímat krásy Sicílie jinak, než jak jsme při plánování čekali. Místy opravdu pochybujeme, že jsme v Evropě roku 2021. 
Na bílou pláž jsme dorazili akorát včas. Je doba oběda.
I zde si covidová doba vybrala svou daň a spousta restaurací je nenávratně zavřených. Nakonec však nacházíme jednu funkční přímo na bílé pláži. Výběr jídla se nám oběma povedl a tak po hodině vyrážíme opět na cestu. Nyní v podstatě bez předem stanoveného cíle směřujeme ke středu ostrova. Ve vesničce Ponte Capodarso začínáme pokukovat po ubytování. Jakási cedulka upozorňuje na pension Villa Gerace Azienda Bio v regionu Enna. Začíná se zatahovat a tak se vydáváme tímto směrem. 
Ale mraky houstnou, vypadá to na pěkný lijavec. Navigace hlásí 15 minut do příjezdu, takže to určitě stihneme za sucha. Jenomže asi 5 km před cílem zjišťujeme, že v TomTomu naplánované trase chybí most. To jako ta věc, která se staví příčně k řece a jezdí po ní motorky i auta. A to nemluvím o ohromném a vzteklém býkovi, který na mě záludně zaútočil z úkrytu v příkopu. To jsem se málem ........ Petr tvrdí, že to bylo malé a roztomilé telátko, ale věřte člověku, který jede 20 metrů za vámi. Navíc, v tom prachu to nemohl ani pořádně vidět.
Takže otáčíme a hledáme jinou cestu. Pension nacházíme a déšť přichází až o další hodínu později. To už jsme si opravdu honosnou stavbu mohli prohlédnout podrobněji. Krom německého karavanu, zaparkovaného v přilehlém kempu, jsme tu jediní návštěvníci. Statek, zřejmě vydatně honorovaný dotacemi EU, přestože krom personálu neobydlený, nám zůstává zapovězený. Majitel nabízí k ubytování starou kamennou stavbu, vzdálenou zhruba 200 metrů od honosného sídla. Ale proč ne. Je tu vše, co člověk k přespání potřebuje a jako bonus tu není signál. A tak dáváme sprchu a vyrážíme na pivčo. Třetinky za 5 éček jsou opravdu výborné.