Den druhý na Sicílii
Po, ne zrovna fajnové noci se probouzíme do nádherného rána. Petrův cíl - jízda Moto GP ( stále nepochopil ), můj cíl - Corleone. Tam se nezastavit, to by mi Vito nikdy neodpustil.
A tak po snídani valíme z Contrada Fiori po silnici SP 6 a posléze po SP 41 k Sambuce di Sicilia a dále přes Giulianu a Bisacquino do Corleone. Pro nezasvěcené, cesta vedla po jedněch z nejlepších silnic na ostrově, které bych přirovnal k něčemu mezi polní cestou a o hodně horší D1 ještě před rekonstrukcí. Ani přes velkou obezřetnost se nedá vyhnout všem silničním nástrahám spočívajícím nejen v hlubokých příčných i podélných proláklinách, ale i chybějícím částem silnic, které zmizely kdesi pod svahem. A co víc. Taková drobnost se tu ani neoznačuje. Dobře, přeháním. Posléze jsme zjistili, že na silnicích, honosně označených jako SS, někdo občas značku o nerovnosti vozovky opravdu umístní. Jednu výhodu to ale má. I Petr s cílem jízda Moto GP pochopil :-)
V městečku Corleone jsme celkem slušně a bez dalších spolustrávníků ( rozumněj v poledne sami v restauraci ) poobědvali a vyrážíme za kulturou. Směr Tempe of Segesta. Starověký řecký chrám tu stojí už hodnou řádku let a divadlo i dnes občas funkční, právě tak. A tak místo krásných silnic obdivujeme historické památky. No ale beze všech keců, nelitujeme. Už jen kvůli doprovodu v našich barvách.

Zpět do kempu míříme přes Nuova Gibellinu a Santa Margheritu.
A tak při večerním hodnocením dne zjišťujeme, že cílem naší dovolené je vlastně kulturní vyžití. Ale to určitě nikoho, krom nás dvou, nepřekvapuje.
Vzhledem k tomu, že naše ubykace včetě protikomáří sítě stojí již od časných ranných hodin, můžeme se rozboru dnešních zážitků a plánování zítřejší cesty věnovat o dost déle, než je otevírací doba zdejší prodejny nápojů.